A co předáte Vašim dětem Vy?

Pro mnohé z Vás bude tento článek příliš dlouhý, protože nenalézáte čas zastavit se. Myslela jsem i na Vás. Jak již bylo řečeno v jednom filmu - přečtěte si alespoň fialově zvýrazněné části textu, to jsou ty důležité. :)

Dva rozhovory na světle světa a já si uvědomila, že jsem Vám neřekla, proč tato rubrika vlastně vznikla. Tento příběh jde hodně zpátky, ale neuvědomuji si, kdy a kde přesně začal. Jde trochu o životní styl a pohled na svět. Člověk, který má alespoň trochu zájmu, se rozhlíží – na internetu je toho spousta. Ne vždy je vše pravdivé, o některých tématech je třeba více uvažovat. Avšak ty základní principy jsou logické, ale často podceňované a přehlížené.

Mám pocit, že se něco změnilo. Jako by se lidé probudili a řekli si: „Dnes si již nenechám (s prominutím) srát na hlavu, dnešek bude jiný.“ Více než kdy jindy vznikaly různé dokumenty, které se lidem snažily otevřít oči a co víc byly vidět. Dokumenty o nekvalitním zboží či o tom, jak s láskou vařit. Například: Peklo na talíři, Menu domů, časopis a pořad DOST!, blogy o vaření s opravdu krásnými fotkami a recepty a mnoho dalších dokumentů.

Lidé však stále nepochopili podstatu věci. Chtějí-li, aby se cokoliv v jejich životě změnilo, musejí se změnou začít právě u sebe. To je ten základ! Změňte sebe a své myšlení a můžete změnit celý svět! Není to nic tajného, ale mnoho lidem se to zdá moc jednoduché nebo jako hloupost.

Znáte například Pravidlo 3? Bylo řečeno ve filmu „Pay it forward“ nebo česky „Pošli to dál“. Krásně to také popsal Jamie Oliver ve své verzi o vaření ZDE. Vyberete si 3 lidi, které naučíte vařit jeden recept a každý z nich, ať udělá to samé. Bude-li se toto pravidlo opakovat 25 krát, naučí se tento recept celá Amerika. A to je přece jednoduché, jen 3 lidé a pomyslná chvilka v moři času, který máte.

Amerika sama o sobě podle mě zažívá velkou krizi – Svět zažívá krizi. Je to boj mezi soudností a chtíčem po penězích. Je to boj mezi obyčejnými lidmi a vychytralými liškami. Fastfoody na každém rohu byly začátkem, pokračovalo to rodiči, kteří nemají čas vařit. Dalším klíčem byli nevšímaví lidé, kteří umožnili nadvládu Fastfoodu nad školními jídelnami. Dále pak obézní generací, až se dopracovali k tomu, že děti ve školkách a školách nepoznají různé druhy zeleniny a ovoce. Většina z těchto dětí, nepřežije své rodiče. Viděla jsem také dokument „Super Size Me“ o fastfoodu, kde ve škole pro „zlobivé“ děti, vaří čerstvou a pestrou stravu, chtěli toto dostat do normálních škol, avšak nebylo jim to povoleno. A pravdou je, že mnoho fastfoodu je i u nás, ale nikdo se moc nestará.

I když problém, na který jsem se zaměřila, je celosvětový, zaměřme se na nás. Velmi povedený příběh, který jsem nazvala Starý Koloběh, vám přiblíží příběhy 4 skvělých obchodníků: Švadlenky Helenky, Řezníka Pepíka, Zelináře Květy a Pekaře Chlebíka.

V dřívějších dobách tento koloběh fungoval krásně. Řezník Pepík zabil prasátko a ve svém malém řeznictví prodal krkovičku švadlence Helence, kosti na polévku zelináři Květovi a šunku pekaři Chlebíkovi. Chtěla-li švadlenka Helenka, řezník Pepík či Pekař Chlebík trochu zeleniny či ovoce, doběhli do krámku k zelináři Květovi. Aby jídla nebyla málo sytá, všichni si zaběhli pro čerstvý chléb k pekaři Chlebíkovi. A když chtěly manželky těchto pracujících mužů zkrášlit sebe či manžely doběhly si k švadlence Helence, ta jim vždy spíchla něco pěkného. Tento koloběh fungoval krásně, každý měl dostatek jídla, práce i peněz. Každý svou práci dělal poctivě, protože byl v každodenním styku se zákazníkem a věděl, že zle by dopadl, kdyby šidil. Pak přišly supermarkety a dovozové potraviny. Manželky raději skočily do obchoďáku, kde nemusely tolik přemýšlet a utratily peníze tam. Pekař Chlebík si nakoupil balenou šunku tam. Když pak čekali ve svém obchůdku na zákazníky, čekali zbytečně, nikdo nepřicházel. Každý už si své nakoupil v supermarketu a další peníze mu nezbyly. Tak se tedy přirozený starý koloběh změnil v nějakou prapodivnou smyčku mizících se peněz, kdo ví kam a za co. Lidé začali být nezaměstnaní, krmeni nekvalitními potravinami, oblbování reklamou, nízkou cenou a přibylo nemocí.

Neberte to špatně, nechci odsuzovat supermarkety. Určité potraviny si u nás prostě nevypěstujete. Jen si myslím, že by tyto obchody měly vypadat jinak. Proč se dováží potraviny, které si lokálně dokážeme vyprodukovat? Proč se obchody nedělí na část lokální a dovozovou. Proč neexistuje lokální obchod, kde by pan Chlebík, Květoš i Pepík a paní Helenka prodávali své výrobky za své ceny, kvalitně, osobně a přímo pro zákazníky, kteří nemají čas zajet si potřebné potraviny koupit ke každému malému dodavateli, ale byli by ochotni koupit kvalitní zboží na jednom místě v okolí bydliště? Že Vám tento popis připomíná slogany řetězců? Bohužel, nejsou ani trochu pravdivé.

 Moje sestra mi jednou řekla, že jsem pro ni byla vždycky rebel. Asi na tom bude trochu pravdy. Nikdy jsem nebyla jako ona. Nikdy jsem nepatřila k tichošlápkům a lidem, kteří se nerozhlíží, mlčí nebo říkají, co ostatní zrovna chtějí slyšet. Avšak jak jsem již byla mnohokrát upozorněna, žijeme v moderní době přece! Jako by lidé říkali: "Přizpůsobte se! Vždyť nemáte na výběr." Nechci patřit ke stádu lidí ženoucích se za moderní dobou. Co že to vlastně ta moderní doba znamená? Pro mnoho lidí to, že se nesetkáme s lidmi, kteří vyrábí naše potraviny. To, že kvalita těchto potravin je často na bodu mrazu. To, že jsou vegetariáni utlačování a považování za divné jenom proto, že se nedokážou obohacovat na úkor zvířat. To, že se věci vyrábějí tak, abychom si za měsíc zašli koupit nové. To, že rozbité se neopravuje, ale vyhazuje. To, že se neřeší prevence, ale řeší se až problém. NE! Moderní doba jsme my a vše co dovolíme.

Dnes mi má dobrá přítelkyně řekla: „Jestliže je na každé krabičce cigaret napsáno varování o její škodlivosti, proč jsou jogurty a margaríny dostupné bez tohoto nápisu?“ Věřte, že nemyslela kvalitní jogurty z mléka, které se prodávaly kdysi, dnes jich v tom množství v oddělení „mléčných výrobků“ nalezneme jen dva druhy. Myslela všechny ostatní, které si v tom regálu v Tescu můžete prohlédnout. A margarín, který je levnou a škodlivou náhražkou másla a je propagován jako cesta hubnutí. Jenže není to jen o mléku, margarínu - je toho více! Složení potravin, které snad píší jaderní chemici, gumové pečivo, dobarvovaná zelenina a ovoce, nápoje plné cukru, plastové šmejdy a nekvalitní látky, léky … A v takové době my žijeme!

Velmi pěkný nápad uvedl opět Jamie Oliver ZDE, když řekl, že by v každém supermarketu měl být odborník, který lidem doporučí, co nakoupit, jak to uvařit chutně, zdravě a tak, aby zbytečně nepřicházeli o čas. To by se šiklo ne?

Můj záměr je tedy připomenout lidem, že mají vždy na výběr a záleží jen na nich. Že když někdo zlobí na malé úrovni, máme mu připomenout, jak věci dělat správně. A když někdo zlobí na velké úrovni, nemusíme se bát, je nás přece více. Že rytíři z Blaníku nesídlí v hoře, ale v každém z nás. Chci podpořit starý koloběh potravin, zboží a práce. Chci vám ukázat, že v tomto kraji ještě existují lidé, kteří nezapomněli, jak se věci dělají kvalitně a s láskou. Nikdy nebudu psát s kudrlinkami a budu říkat věci, které někteří nechtějí slyšet. Možná naleznete i pravopisné chyby, ale kdybych čekala, až bude všechno, úplně všechno dokonalé, nikdy bych nezačala. Já mám snahu něco změnit, Co vy?